Bible není kniha. Je to spíše knihovna, která obsahuje nepřeberné množství příběhů. Neexistuje kniha, která by byla s Biblí srovnatelná. Nejdete zde vše. Historii, válku, vášeň, lásku, erotiku, moudrost, rady pro život, proroctví, citáty, písně a poezii.

Samozřejmě samotná četba není snadná a bez průpravy toho člověk moc nepochopí. Velmi často narazí na příběhy, které ho uvedou do rozpaků. Bůh si často pro své záměry vyvolil lidi, kteří byli všechno, jenom ne paragony ctností. Snad i z toho důvodu mnozí psychologové rádi pracují v rámci terapie s biblickými postavami. Proč? Protože i když se jednalo o lidi ne zcela v pořádku, někdy snad i lidi nalomené či narušené, čekal je významný úkol, který jim byl svěřen. Významné úkoly nejsou určeny pro významné lidi, ale pro zcela obyčejné chybující jedince.

Velmi inspirativní postavou Starého zákona nepochybně je Král David, který představuje velmi zajímavý mužský archetyp. David rozhodně nebyl žádný hodný chlapec. Přesto dosáhl neuvěřitelné kariéry. Z prostého muže hráče na citeru se stal bojovníkem a mocným králem. Jeho vláda nebyla mírná a ani v soukromém životě se neštítil proradností. Aby získal svou vytouženou ženu, poslal jejího manžela do války, aby se ho jednou provždy zbavil. S touto ženou pak zplodil Šalamouna. Toho, který se stal pro budoucí generace synonymem moudrosti. V mnoha ohledech David nebyl pozitivní vzor pro lidi, kteří chtějí následovat dobro. Přesto je autorem několika překrásných žalmů, které jakoby psal jiný člověk. Jsou plné hluboké pokory. Král David si byl velmi dobře vědom svých věrolomností a také si byl velmi dobře vědom toho, co ho přesahuje. Měl talent, který dokázal plně rozvinout.

Ostatně ani jeho syn, moudrý Šalamoun, nebyl tak docela bez chyby. Nicméně to, co dává smysl našemu snažení je to, k čemu vzhlížíme. Zvláště pak, pokud jsme jen chybující a nedokonalí jedinci.