Pokud byste se zeptali některého mladého člověka ve třicátých nebo čtyřicátých letech dvacátého století, co je jeho největším kulturním zážitkem, jistě by většina odpověděla, že je to biograf. Bylo to logické. Televize už sice v té době existovala, ale ještě dlouho se do obývacích pokojů nedostane.

Českých filmů se točilo v té době opravdu velké množství, a tak byla v kině jedna premiéra za druhou.Postupem času sice českých filmů tak trochu ubylo, ale do kin se dostávaly i snímky zahraniční, a tak byly sály stále plné.

Tak trochu sice panovala obava, že televize zájem o kino tak trochu pokazí, ale nestalo se tak.
· Zájem o chození do kina opadl až s příchodem videa.
· Bylo jistě pohodlnější si film, na který mám právě náladu dojít půjčit a v klidu domova si ho pustit.
· Zvlášť, když cena za vstupenku a cena za půjčení se opravdu nedaly porovnávat.
· A tak měla čtyřčlenná rodina kulturní zážitek za deset procent ceny.

Je kino 4 D už konečná?

Kino to však nevzdalo a přišlo s novým nápadem. Bude se promítat trojrozměrně.
o A tak na Vás při výbuchu sopky létaly kameny
o Při scénách akčních filmů Vám kolem uší svištěly střely
o Okolo běžící zvíře Vám funělo do ucha.

Vše se ale odehrávalo jen ve Vaší hlavě.Televize nelenila a nápad si přibrala do svého vysílání. Bylo tedy potřeba, aby kino udělalo další krok. Netrvalo dlouho a byl tu. Začalo promítání čtyřrozměrné. Tady už není vše jen jako.

Proto na závěr několik rad.
· Zjistěte si, jestli má ve filmu pršet – v tom případě doporučuji deštník.
· Jestli se děj odehrává na moři – tak raději vynechte večeři.
Tady totiž s filmovým plátnem spolupracuje i Vaše sedačka.

A do budoucna – sledujte všechny novinky ve vývoji filmového promítání. Nebo raději nechoďte filmy, kde se střílí, hlavní hrdina se utopí nebo ho nedej bože sežere nějaká šelma.