V naší zemi není snad nikdo, kdo by neznal antigenní testy. Snad jedině ti úplně nejmenší z nás totiž nepamatují dobu, kdy se svět zbláznil kvůli koronaviru a kdy se testovalo pomalu všude, kde se jenom testovat dalo. Máme ještě v živé paměti, jak chodily třeba děti do školy s tím, že se začínalo rituálem spočívajícím ve šťourání se v nosech, po čemž někdy automaticky putovali domů ti, jimž test ukázal dvě čárky, a v některých případech i celé třídy s nimi. Pamatujeme doby, kdy ti, u nichž ukázal test pozitivitu, putovali na dokonalejší testy, končili v karanténě a čekali, jaký osud je nakonec dostihne.

Ty doby už pominuly. Proočkovali jsme se, koronavirus si nás začal šetřit a stal se obvykle méně nebezpečným, ale určité riziko nám tu zůstalo. Pořád ještě se nestal koronavirus minulostí, pořád ještě je potenciálně nebezpečnou nemocí. A tak je logické, že se také nadále testuje. A zavítáme-li k lékaři třeba s nějakou tou rýmou nebo chřipkou, je velice pravděpodobné, že třeba i jenom preventivně neunikneme ani testu na koronavirus. Ale takový test nemusíme podstupovat jenom někde u lékaře. Můžeme si ho klidně udělat i sami. Protože je jeho provedení velice snadné a zvládne ho snad každý z nás. I ti, kteří si ho ještě nikdy nedělali a mají k dispozici jenom návod k použití.

Koronavirus tu je stále a antigenní testy tudíž jakbysmet. A dokud tu koronavirus bude a bude představovat aspoň malou hrozbu, bude potřeba se i testovat. Aby se vědělo, co že to máme, co jsme to někde chytili. A takové testy by neměly chybět v ničí lékárničce. Měli bychom je mít pro případ, že bychom pojali podezření, že jsme dostali právě koronavirus. Protože se sice může zdát, že je veškeré nebezpečí související s touto infekcí zažehnané, že se nic neděje a situace se vrátila do normálu, ale historie nás varuje před podobným podceňováním rizik. A koronavirus určitě riziko představuje. Za pandemie totiž jenom v našem paneláku zemřeli v souvislosti s ním tři lidé.